Po porážce vzpoury českých protestantských stavů na Bílé hoře (roku 1621) museli i táborští měšťané přestoupit ke katolictví. Do Tábora byli k šíření nové víry pozváni mniši řádu bosých augustiniánů. Na místě řady zpustlých a válkou poničených domů začala pod vedením architekta Antonia de Alfieriho, Itala usedlého v Praze, vyrůstat raně barokní stavba nového kláštera. Základní kámen byl položen v roce 1642 a roku 1666 se budovu podařilo dokončit.

Chloubou areálu se stal klášterní kostel zasvěcený Panně Marii. Bohatě členěné průčelí ve stylu klasického baroka je osazeno sochami sv. Augustina, patrona řádu, a jeho matky, sv. Moniky. Zajímavostí je rozsáhlá krypta s částečně zachovalými freskami. Samotný klášter na počátku 19. století postupně ukončil svou činnost a jeho budova byla využívána jako věznice. Dnes zde sídlí pracoviště táborského muzea s bohatými depozitáři.

 
Památky