O městě


Město Tábor je dnes druhým největším jihočeským městem a stalo se významným dopravním, hospodářským a kulturním centrem regionu. Romantická táborská krajina rozprostírající se v povodí řeky Lužnice patří díky velkému množství historických památek a svým přírodním krásám k nejnavštěvovanějším místům v České republice.

Tábor v kostce

Rozloha města: 6221 ha

Počet obyvatel: 34 000

Nadmořská výška: Žižkovo náměstí (historické centrum) 450 m n. m.

Geografická poloha: severní okraj jižních Čech na rozhraní Třeboňské pánve a Vlašimské vrchoviny, 83 km jižně od Prahy, 60 km severně od Českých Budějovic

Historie

Nejstarší archeologické nálezy pocházejí z prostoru mezi dnešním divadlem a Tržním náměstím a dále z prostor bývalého hradu Kotnov. Doloženo bylo trvalejší osídlení z konce starší doby železné, tzv. halštatského období v 6. – 5. stol. př. n. l. Z archeologických výzkumů vyplývá, že další trvalé osídlení spadá až do doby vrcholného středověku. Kolem roku 1270 za vlády krále Přemysla Otakara II. vzniklo na náhorní plošině obtékané řekou Lužnicí město „Hradiště“. Byl zde vybudován hrad a společně s ním vzniklo rozsáhlé předhradí, kde se rozvíjela železářská a keramická výroba. Pravděpodobně za povstání Vítkovců proti Přemyslu Otakarovi II. (1276) bylo sídliště zničeno.

V roce 1420 zde husité z nedalekého města Ústí vybudovali město s biblickým názvem Tábor. Odtud pod vedením hejtmanů Jana Žižky a Prokopa Holého vedli své vítězné výpravy. Po porážce husitů v bitvě u Lipan došlo ke smíru táborských s římským císařem a českým králem Zikmundem a v roce 1437 dostala obec od Zikmunda privilegium, jež jí udělovalo statut královského města.

V roce 1452 kapituloval Tábor před vojskem zemského správce Jiřího z Poděbrad a hrdá pevnost uznala českého krále za svého pána. Klidnější léta na sklonku 15. století umožnila nebývalý rozvoj Tábora, který začal nabývat rysů opravdového města a formoval se do podoby, jakou známe dnes. Na počátku 15. století vznikala po etapách městská radnice (dokončena 1521). Následovala přestavba kostela Proměnění Páně na hoře Tábor. V r. 1492 byla vybudována první vodní nádrž ve střední Evropě zvaná Jordán (50 ha). Přestavby v historickém jádru pokračovaly i v 16. století. Velké požáry, které zejména v letech 1532 a 1559 zničily většinu měšťanských domů (často ještě dřevěných), přinesly další podněty ke stavitelskému úsilí. Tehdy se Tábor definitivně změnil v kamenné město a fasády měšťanských domů pokryly četné variace sgrafitové výzdoby, v této době také vznikala dnes hojně vyhledávaná památka – podzemní chodby.

V r. 1547 odmítlo město vojenskou pomoc českému králi Ferdinandovi I. v tažení proti německým luteránům. Habsburský panovník měšťany potrestal konfiskací rozsáhlého pozemkového majetku města. Tábor se v r. 1618 přidal k povstání vedenému nekatolickou šlechtou. V roce 1648 vyplenila Tábor švédská armáda. Po porážce vzpoury českých protestanských stavů na Bílé hoře museli i táborští měšťané přistoupit ke katolictví (r. 1621). Do Tábora byli k šíření nové víry pozváni mniši z řádu bosých augustiánů. Roku 1666 byl dokončen pod vedením architekta Antonia de Alfieriho Klášterní kostel Narození Panny Marie.

Na počátku 18. století vyrostla v sousedních Klokotech významná památka tehdy vrcholícího baroka - poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie. V 19. století došlo k rozvoji a probuzení národního života (1862 zřízeno reálné gymnázium s výlučně českým vyučovacím jazykem, 1877 na dnešním Žižkově náměstí odhalen pomník Jana Žižky z Trocnova od J. V. Myslbeka,1878 zřízeno městské muzeum (Husitské muzeum), 1887 bylo vystavěno nové divadlo (Divadlo Oskara Nedbala).

Těžká léta okupace (1935 – 1945) se na tváři města podepsala nejen zničením židovského hřbitova a perzekucí židovských občanů. Odkaz 156 nevinných obětí připomíná pomník na Pražském předměstí.

Významné osobnosti

Jan Žižka z Trocnova (po roce 1370 - 11.10.1424) - nejznámější český válečník, hejtman husitských vojsk. Roku 1419 se podílel na defenestraci na novoměstské radnici a v témže roce odešel s dalšími radikálními husity do Plzně, odkud byl však donucen k ústupu a útočiště nalezl v nově osídleném městě Tábor. Táborská strana ho zvolila jedním ze čtyř hejtmanů a v této funkci dosáhl další vojenské úspěchy. Na přelomu let 1422-1423 se ideově rozešel s tábory a odešel do východních Čech. Tvůrce vojenské defenzívní taktiky opírající se o vozovou hradbu, umřel během vojenského tažení u Přibyslavi dne 11. října 1424.

Ignác Šechtl (1840, Praha – 1911, Tábor) patřil k průkopníkům tehdy senzačního technického vynálezu – fotografie. Začínal v Plzni, ale od roku 1876 se usadil ve stálém atelieru v Táboře. Z jeho dílny také pocházejí nejstarší snímky města. Šechtlovi potomci se dodnes fotografii věnují a nedávno otevřeli také fotografické muzeum připomínající zakladatelské dílo svého předka.

August Sedláček (1843, Mladá Vožice – 1926 Písek) - vytvořil rozsáhlou encyklopedii šlechtických sídel v Čechách, v Táboře historii vyučoval na reálném gymnáziu a zasloužil se také o založení místního muzea i sbírání archivního materiálu k dějinám Tábora.

František Křižík (8. 7. 1847 – 22. 1. 1941) - český elektrotechnik, vynálezce, autor vynálezu regulačního ústrojí obloukové lampy. Je často nazýván „českým Edisonem“. Svým zařízením vybavil 130 elektráren, postavil také tři automobily na elektrický pohon, elektrickou mlátičku a elektrické lokomotivy. Snažil se bojovat za využití energie vodních toků k výrobě elektřiny v Čechách a Tyrolsku. Pro svůj elektrifikační pokus dostal souhlas s přestavbou železniční trati mezi Táborem a Bechyní. Se stavbou se začalo v dubnu 1902 a již 1. června roku 1903 vyjel na trať dlouhou 24 km první vůz. František Křižík zemřel ve věku 94 let ve Stádlci u Tábora. Je pochován na vyšehradském Slavíně.

Richard Lauda (1873, Jistebnice – 1929, Tábor) malíř, grafik a ilustrátor patřil k mnoha umělcům, na které výrazně působilo jihočeské prostředí. Namaloval mnoho obrazů a grafik zachycujících Tábor i širší okolí, z něhož si oblíbil zejména své rodiště. Věnoval se ale také dětské ilustraci a kreslení školních pomůcek. Mnohostrannost Laudovy tvorby dokumentuje i pamětní síň v Jistebnici.

Oskar Nedbal (26. 3. 1874 – 24. 12. 1930) – táborský rodák, dirigent, hudební skladatel a violista Českého kvarteta, autor melodramat a stále oblíbených operet, k nejznámějším patří Polská krev.

Emanuel Chalupný (14. 12. 1879 – 27. 5. 1958) - významný sociolog a osobnost české vědy a kultury. S Táborem byl spjat celým svým životem. Narodil se zde, navštěvoval gymnázium v době, kdy tu vyučoval vynikající historik August Sedláček a až do roku 1928 zde provozoval advokátní kancelář. V roce 1958 zde také zemřel.

Karel Černý (7. 4. 1922 − 5. 9. 2014) - český filmový architekt a výtvarník, držitel Oscara v kategorii Výprava a dekorace za film Amadeus (1985). V roce 2013 získal Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu. Po životě v Praze se usadil v Táboře, kde v roce 2014 i zemřel ve věku úctyhodných 92 let.

Partnerská města

Tábor uzavřel partnerství s těmito městy: Kostnice v Německu (v roce 1984), Dole ve Francii (v roce 1997), Orinda v USA (v roce 1999), Wels v Rakousku (v roce 2005). Škofja Loka ve Slovinsku (v roce 2006), Nové Zámky ve Slovensku (v roce 2011).

Fotogalerie města Tábora